9. 10. – 3. den treku: Num (1500 m) – Sedua (1540 m)

Budík natočený na 5.30 ani jeden z nás neslyší. Ale nezaspíme moc. Probouzíme se už před šestou.  Po včerejší slabé snídani, dnes nenecháme se Zdendou nic náhodě. K snídani si objednáme rovnou dvě omelety s medem a burákovým máslem a na cestu si necháme připravit každý dvě placky chapati.

Zdenda si obváže kotník, Pavel si stáhne koleno, zalepí první puchýře (ti chlapi dnes nic nevydrží) a můžeme se vydat na cestu. O tři čtvrtě na sedm jsme připraveni vyrazit. Čeká nás nejprve prudký sestup dolů k řece Arun. Klesáme mezi rýžový poli a banánovníky a potkáváme první pijavice. Řeku Arun překonáme po starém visutém mostě a chvíli se u řeky posadíme. Brzy však začíná pršet, takže následující tři hodiny prudkého stoupání se koupeme nejen ve vlastním potu, ale svou práci vykoná i déšť.  Do vesnice Sedua, která se již nachází v Národním parku Makalu –Barun, přicházíme durch mokří. Ubytujeme se v docela pěkné lodžii, převlékneme se do suchého, objednáme si čínskou polévku a postupně vyrazíme do sprchy – místnosti, do níž je jako sprcha strčená oknem hadice. Fígl spočívá v tom, že aby tekla voda, je nutné jít ji „zapnout“ někam do kopce.

Zbytek dne se válíme v pelíšku, dětem ukazujeme fotky a mapy a popíjíme nepálské pivo zvané tomba. S pivem ale asi nemá tato tekutina nic společného. Jedná se o zkvašené proso, které se zalévá horkou vodou a popíjí se pomocí dřevěné slámky.