23. 10. – 17. den treku: Digmo Komba (4900 m) – odpočinkový den

Ráno Pavel vystrčí hlavu ze stanu a nemůže se nabažit okolními výhledy. „Krásnější místo pro bivak jsme si nemohli ani přát,“ volá nadšeně a fotí jeden záběr za druhým. Od skutečného tábora jsme vzdáleni asi 15 minut chůze, což jsme ale večer nevěděli. Po poradě se rozhodujeme, že nastala vhodná doba pro odpočinek, přesuneme se jen oněch 15 minut do kempu a celý den děláme další úžasnou činnost – nic, jen se válíme a popíjíme čaj. Když nás to přestane bavit, otočíme se na druhý bok a pokračujeme v započaté činnosti.

Zatímco se válíme, přichází k nám jeden z nosičů a ptá se, jestli náhodou nejsme Češi, jestli náhodou nejdeme z Tumlingtaru a jestli nemáme namířeno na Mera Peak a do Lukly. Přikyvujeme. Říká, že o nás slyšel a že se povídá, jak tři Češi vyrazili skoro sami na tak těžkou akci.

Večer nemusíme stavět stan, protože nám Sherpové umožňují spát v příbytku nosičů na slámě. Před usnutím ale ještě vedeme živější diskuzi na téma – jestli jít jen do BC a na vrchol Mera Peaku vystupovat rovnou z BC nebo dojít až do high campu a navrchol jít odkud. Já jsem pro druhou variantu, Pavel chce vystupovat ze základního tábora. Nakonec se nám podaří Pavla přesvědčit, že půjdeme na vrchol z výškového kempu.