13. 10. – 7. den treku: Debotay (3800 m) – Yangle Kharka (3700 m)

Přes noc mrzlo, vše je pokryto stříbrnou jinovatkou, kterou ale rychle sluneční paprsky rozpouští. Sestup dolů k řece Barun je hodně prudký. Musíme být pořád ve střehu. Jde se v postatě jakýmsi korytem potoka, všude je vlhko, kameny i bláto kloužou. Párkrát nám to nepříjemně ujede. U jednoho z malých přítoků řeky Barun se zastavíme a provedeme kompletní hygienu, vypereme spodní prádlo, triko a ponožky a pak pokračujeme traverzy podél Barunu nejprve sutí a po kamenech, později lesíkem dál. Cestou zase začíná pršet a je docela chladno. V lodžii hned zalezeme do spacáků a všichni tři usneme ještě před večeří. Budí nás až hlad. Do lodžie přichází dvojice Čechů, která se vrací z BC Makalu. Měli v plánu průchod přes sedla jako my, ale kvůli výškové nemoci se vrací zpět. Je nám jich docela líto. Představa, že se nám to taky nepodaří a budeme se muset vracet stejnou cestou zpět do Tumlingtaru, se nám zdá děsivá. Druhá nepříjemná zpráva, kterou se od nich dovídáme je, že v BC Makalu vůbec nikdo není. Doufali jsme, že tam bude spousta expedic a tak nebude problém najmout si nějakého nosiče na průchod přes sedla. A do třetice nám říkají, že mají zprávy o tom, že od zítra se má dramaticky zhoršit počasí.

Po večeři nám dělá „radost“ ještě i náš nosič. Chce po nás další peníze. Konkrétně pět tisíc rupií. Prý nemá na jídlo na cestu zpátky. A to je pěkná blbost, protože peníze, které dostal na začátku treku, by stačily nám třem dohromady. Nic mu nedáme. Tak nám aspoň řekne, že s námi nepůjde až do BC Makalu, ale jen zítra do Langmale a pak se vrátí zpět do Tumlingtaru. Ach jo.