11. 10. – 5. den treku: Tashigaon (2070 m) – Khongma (3560 m)

Ráno nás opět budí sluníčko. Hned po ránu řeší Zdenda u snídaně, jak dlouho člověk může vydržet bez masa. Moje odpověď: „dlouho“ ho v žádném případě neuspokojí: U balení batohu se znovu vrací k tématu maso: „Nevěřím, já myslím, že maximálně pět dní a dneska je to přesně pět dní, co jsem ho naposledy jedl. Já to bez masa nevydržíííím,“ teskně Zdenouš kvílí a vzápětí zbystří, když se podívá na mě, jak balím batoh: „ty táhneš dva šrouby? Na co? To snad není možné, my počítáme každý gram a ty táhneš šrouby navíc.“

Zbytek dne už probíhá v poklidu. Dnešní část treku vede řádně do kopce, takže jen stoupáme a stoupáme. Cestou potkáváme švýcarsko-mexickou expedici, která se vrací z Makalu, odkud je vyhnalo škaredé počasí. Zřejmě si ho nesou s sebou, protože brzy začíná pršet a padat kroupy. Takové nevlídno nás doprovází až do Khongmy. Ta už se nachází v nadmořské výšce kolem tří a půl tisíce metrů. Do lodžie docházíme durch mokří a hlavně docela zmrzlí. Majitelka Pasang nám vaří horký čaj a říká, že má dvě sestry. Jedna se provdala do Japonska a druhá do Prahy a má dceru Janičku. K večeři si dáváme tradičně dalbat a v 18.30 hodin už zařezáváme ve spacáku. Teda někteří. Zdenda má v noci zimnici a Pavel sračku. V noci nám prý dělají společnost myši. Já si jich teda nevšimla a ráno jsem tradičně neslyšela budík.