10. 10. – 4. den treku: Sedua (1540 m) – Tashigaon (2070 m)

Ke snídani chceme udělat změnu, takže si pochutnáme na smažených nudlích. V osm hodin vyrážíme. Cestičku lemují rýžová pole, banánovníky, mnohametrové bambusy. Občas projdeme malými vesničkami a míjíme školáky v uniformách. Po 10. hodině přicházíme do větší vesnice čítající asi sedm příbytků. Máme docela hlad a v jedné z „restaurací“ nám uvaří polévku. Než nám ji připraví, trvá to asi hodinu, což v nás vzbudí naději, že nebude čínská. Zatím posedáváme venku na sluníčku a pozorujeme cíl dnešní cesty Tashigaon, který máme jako na dlani. Polévka stále není hotova, za to místní nám rozhodli opět znepříjemnit naše putování. Chtějí po nás, abychom se vrátili do Seduy a zaplatili tam poplatek za vstup do národního parku ve výši tří tisíc rupií za každého. Dle našich informací, které jsme dostaly ještě v Káthmándú, tak v žádném případě nemáme činit. Platit máme až po sestupu z Mera Peaku někde poblíž Lukly. Pokud bychom nátlaku místních podlehli, mohlo by se nám stát, že poplatek budeme platit dvakrát. Místní jsou neústupní, my taky. Naše vzájemné dohadování trvá asi půl hodiny. Nakonec Nepálci rezignují a my jdeme snít polévku. Naše naděje se nenaplnily. Polévka je čínská. A pálí jako čert.

Do Tashigaonu dorážíme za dvě a půl hodiny od polévkové přestávky. Dětem ve vesnici se líbí náš svišť. Loudí ho, ale my jim našeho talismana dát nemůžeme. Nosí nám štěstí. Tak si všichni na něj chtějí alespoň sáhnout.

V lodžii máme plno práce, čeká nás velké prádlo a sprcha. Tentokrát nenechám jít do koupelny první kluky. Většinou totiž na mě nezbude už „teplá“ voda. Vlítnu tam a dám