Káthmándú

5. 10.

Hned po příletu do Khátmándú se ukáže, že chlap je zkrátka chlap. Na co žena nedohlídne, to zapomene. Zdenda totiž zapomněl přibalit fotku pro vyřízení nepálského víza. Asi je takových spousta, protože přímo na letišti funguje fotograf, který za pět dolarů sérii patřičných fotografií na počkání vyrobí.

Z letiště míříme přímo do agentury Green Horizon, která nám má vyřídit veškerá potřebná povolení pro výstup na Mera Peak. Mimo jiné potřebujeme na permit další fotografii. A kdože ji zapomněl doma? No přece Markéta. J Vzala si jen jednu, a tu použila na vízum. V Nepálu ale není nic problém. Fotografů je v ulici hned několik, takže během pár minut je i tento problém vyřízen.

Další zádrhel nastává v našem přesunu do Tumlingtaru. Nejsou letadla. V Lukle panovalo týden škaredé počasí, takže letadla nemohla létat. Mezitím se v malé vesničce nahromadila strašná spousta turistů, takže všechna dostupná letadla nyní létají na trase Lukla - Káthmándú  a Káthmándú – Lukla a odváží nervózní turisty. Letadlo pro nás se nakonec sehnat Govindovi (majiteli agentury) sehnat podaří. Sice o den později a s přestupem v Biratnagaru, ale poletíme. Máme tedy celý jeden den volný, který se rozhodneme strávit prohlídkou Káthmándú – neskutečně špinavého města plného dopravního chaosu (alespoň na Evropana takto doprava působí).

Ubytujeme se v hotelu Budha, dospíme část probdělé noci strávené v letadlech a na letištích, a odpoledne vyrazíme na první krátkou obhlídku města. Dokoupíme 2 kg ořechů na trek a zamíříme ochutnat nepálskou kuchyni a nepálské pivo s příznačným názvem Everest.

6. 10.

Dnes nás čeká nákup plynových bomb, což v Káhtmándú není žádný problém. Obchodů s outdoorovým oblečením jsou v Thamelu mraky – v každé ulici hned několik. Pak vyrážíme za kulturou. Projdeme se pěšky z Thamelu k buddhistickému chrámu Swoyambhunath, kterému se také říká Opičí chrám. Odtud míříme ještě do posvátného místa Pashupatinath. Kromě řady chrámů jsou na březích řeky vybudovány tzv. gháty, které slouží k pálení mrtvých. Popel je po skončení kremace smeten do řeky. Budhisté věří, že spálením zemřelého, se nebožtík posune v příštím životě výš až se nakonec stane svatým mužem, který se už po smrti nespaluje.

Po tomto velmi silním zážitku se vracíme do Thamelu, dobalíme batohy k zítřejšímu odletu do hor.